2. Průzkum hřbitova - 2005

Pokračování předchozího textu - Průzkum židovského hřbitova 2005 - první díl.

D008 Benjamin Zev Kalister – Boskovice /7777/ (foto 1)

Sem uložili
a pochovali ušlechtilého člověka, na něhož
přísahal celý Jisroel, vynikající učenec (oker harim), leč jeho skála
rozbita ... byl jím slovutný učitel a rebbe
Benjamin Zev, syn vzácného
chasida učitele a rebbe Abrahama
Kalistera, předsedy rabínského soudu a představeného ješivy svaté obce
Boskovické /.... zbytek nápisu
je dosud pod úrovní zeminy/

Koment: Na náhrobek upozorňujeme opět poněkud záměrně – abychom inspirovali další chuť poznávat více. Náhrobek je svým ztvárněním i kamenickým rukopisem – dokonce i použitým materiálem - vyloženě „boskovický“. Dokládá jednak úzké duchovní vazby obou židovských obcí – Rousínova a Boskovic, (protože syn předsedy rabínského soudu a šéfa náboženského učiliště v Boskovicích by si v Rousínově asi jen těžko otevřel „jenom“ vetešnictví) Náhrobek však – navzdory své určité skromnosti co do počtu slov – patří k unikátním epitafům přinejmenším na Moravě. Podobný styl skladby epitafů nacházíme pouze v Mikulově na náhrobcích tzv. „rabínského okrsku“. Navíc je plný zkrácených obratů a zkratek a tak se i při poměrné zachovalosti stává velkým otazníkem pro dešifrátory textu. Bez patřičných pomůcek a znalostí Talmudu nelze text vůbec rekonstruovat. Takto se však setkáváme se zcela výjimečnou parafrází talmudického traktátu Horajot 14a – která obsahuje titulatury “ten, jenž stál na Sinaji, aniž by po čtyřicet dní potřeboval jíst a pít“ – narážka na Mojžíše kombinovaná se slovní hříčkou „save“ – sytý a „šave“ – složit přísahu. Odtud se pak „narodil“ velice vážený a čestný titul – „na něhož mohl přísahat celý Jisroel“. Jak význačný titul pro učence to je, si ještě lépe uvědomíme, vezmeme-li v úvahu, že přísahat by zbožný žid neměl na nikoho jiného než na Jméno Pána světů. Obrat „oker harim“ stává na náhrobcích často ve dvojici se zmíněným „mušba Sinaj“ (ten, který stával na Sinaji). Původně znamená titul Panovníka Hospodina – dosl. Ten, který vytrhává hory z kořenů; Ten, který vyvrací celá pohoří – později přešel do jazyka židovských učenců s významem „vynikající logik a diskutér“ – protože dokázal svým důvtipem „vyvrátit pohoří“ argumentů a logických úskalí...

E013 – Jehuda ben Juspa /1814/ (foto 2)

Sem uložili
jako do nejcennější skrýše (cafun we-tamun) tyglík manny (cincinat ha-man)
výhonek z rodu Věrných, jehož kruhy (prstence) se rozšířily po světě od severu k jihu, laskavý a plný důstojenství panoval Jehuda
společně s Bohem a spolu se svatými jeho pln věrnosti,
proto je hoden budoucího světa (le chajej olam mezuman) - duchovní kníže (=aluf)
učený rebbe Jehuda syn ha-aluf rav Juspy.
Jejich památka nám budiž požehnáním; 14 elul 574 - tanceva
(tanceva = Kéž je jeho duše vevázána do Svazku života)

Koment: Další doklad potvrzující dosavadní historické poznatky. Náhrobek ozdobený dvěma lvy - erbovními symboly rodu Jehuda a tesaný v „rabínském dialektu“ - hebrejsko-aramejské směsi, jakou často nacházíme v literatuře talmudu a midrašů, a s použitím titulu „aluf“ (= přední v Jisroeli, duchovní vůdce) - to je vždy naprosto jasný důkaz, že se jedná o hrob učeného a významného člena komunity. Hebrejská varianta jména Juspa není příliš obvyklá a také datum úmrtí 1714 naznačuje, že by mohlo jít o někoho z předků dalšího rousínovského rabína Josef Juspy ben David (úřadoval okolo roku 1761 tj. cca o dvě generace později). Otec to nebude, protože jméno zemřelého je Jehuda ben Juspa a rabín Josef Juspa byl synem Davida, nicméně některý z příbuzných by to být mohl. Dost dobře třeba dědeček. Tuto otázku bude muset dořešit pan Jaroslav Branský z Boskovic, který už po několik let vystupuje jako odborník na moravskou židovskou geneaologii.

            Nás však daleko více zajímá vlastní nápis. Opět se setkáváme s pijutem – rytmizací nápisu:

                        Po cafun wo-taman – cincinat ha-man

                        Nate neeman tavao jaca be-olam

cafon wo-jam – u karov wo-hejman….

le chajej olam mezuman …

Nápis je navíc tvořen i promyšlenou parafrází proroka Ozeáše (oz 11:12) .. „když ještě Jehuda panoval spolu s Bohem silným a s věrnými jeho…“, nešetří ani titulaturami cincinat ha-man – doslova tyglík manny, kterou na pokyn Nebes uložili synové Jisroele na věčnou památku do Truhly úmluvy, ale manna byla také a/ chlebem na poušti – zatímco tóra je chlebem ducha, navíc manna byla pro lid Jisroele stejným b/ zázrakem, darem nebes a vzácností, jako osobnost rav Jehudy ben Juspa.

            Zajímavý je i obrat „jeho prstence se rozšířily“ – může jít o dvojitý obraz. O rav Jehudovi nápis uvádí, že to byl výhonek vzácného rodu – koruna každého stromu je také srovnávána s „prstencem listoví“ – pak by obrat „jeho kruhy se rozšířily po celém světě“ mohl znamenat jeho osobní věhlas, ale zároveň to může znamenat i kruh jeho žáků a studentů – tedy narážku na proslulost celé rousínovské židovské obce jako stejně kvalitního duchovního učiliště, jakým byly třeba Boskovice anebo Holešov. (Ostatně vazby na obě lokality náš průzkum v létě 2005 spolehlivě potvrdil). Pro rozšíření po celém světě se autor nápisu uchýlil k méně tradičním hebrejským obratům – „cafon“ (= sever) a „jam“(=jih), jednak kvůli verši a také proto, aby dodal nápisu slavnostnější ráz.

F002 Jisachar Ber ben Zacharja Frankel /1813/ (foto 3)

Onoho dne, v předvečer šabatu, dne 14. švat 573 malého počtu (1813)
sem uložili
bytost bohabojného člověka,
jenž sloužil Nebesům bytostnou láskou ryzí a dobrotivou duší, miloval tóru
a všechny, kdož se k ní upínají, bohatě rozděloval v duchu štědrosti všem potřebným, v soužení býval bratrem,
který dokázal sjednat nápravu, dokázal se vcítit do pocitů chudých, tím člověkem byl náš učitel Zákona (=tóry),
proslulý duchovní kníže (kacin ha-mehulal), vážený kmet, zručný sofer,
kvalitní písař, sečtělý a znalý jazyků i vědních disciplin, torani, učitel a rebbe
Jišachar zvaný Berman, syn rebbe a cadika, učitele a rabína
Zacharijaše ha-levi z prosluslého a slavného rodu Frankel,
tolik váženého v Jisroeli. Vzešel z lůna velevážené bytosti, ctnostné ženy, potomka proslulých cadiků a Sloupů světa, totiž slovutných gaonů
a učenců rav ha-gaon ha-gadol rav Šimon Wienna a rebbe a učitele Moše Kn* (Kaunitz)
a také nejvýznamnějšího z nich rav ha-gaon ha-gadol Kopla Boehma
Za jeho činy je mu připravena odměna, skonal v koruně šediny a v úctyhodném věku. Trpký žal
a zármutek postihl jeho syny a nutí je k usedavému pláči, stejným způsobem slzí i oko všech, kdo ho znali.
Kéž je jiskra jeho žití vevázána do Svazku života.

Koment: Téměř na každém židovském hřbitově najdete takto obšírné nápisy, které vlastně představují celou složitou rodopisnou linii – judaismus, který po zničení druhého Chrámu soustředil veškeré své úsilí i obdiv ke studiu, poznávání a vzdělávání, velice dbal na památku všech svých význačných synů a dcer. Náhrobek rav Jišachar Frankela je o to pozoruhodnější, že se honosí rodovou linií ze strany matky. Zde naopak cítíme výzvu pro historiky. Ověřit čím byli a kde působili všichni vyjmenovaní předci.

Foto 4 – j-59: Had Uroboros stočený do kruhu – znamení dávných mystiků. Díky výskytu tohoto podivuhodného symbolu je Rousínov jedním z výjimečných hřbitovů na Moravě, navíc tento symbol se na hřbitově objevuje opakovaně.