SYNAGOGA

K nejdůležitějším stavbám každé židovské obce patří bezesporu synagoga, která je duchovním centrem obce. Tato budova, postavená za účelem každodenních modliteb, je mimo jiné často také obecním, vzdělávacím nebo společenským střediskem Židů. Konají se zde kázání, předčítána a vykládána je tu Tóra, na tomto místě probíhají rovněž židovské obřady (např. bar micva[1]), našli bychom zde i studovnu či menší knihovnu aj. Je tedy zcela logické, že početná a významná židovská obec rousínovská nemohla taktéž tuto stavbu postrádat. Než se však dostaneme k podrobnějšímu popisu samotné synagogy, musíme si nejprve objasnit jeden důležitý fakt, a to ten, že v Rousínově máme od konce 18. století písemně zaznamenánu existenci dvou synagog. Alespoň tak to lze odvodit z archivních knih[2], které si pro své potřeby vedla zdejší židovská obec. Po jejich podrobném prostudování se dozvídáme, že popisovaná sedadla či lavice se nacházejí jednak ve staré bohoslužebné budově, myšleno tedy v samostatné budově synagogy st. č. 192 (něm. Selbeshaus), zároveň ale i v budově nové malé synagogy. Ze záznamů dále odvodíme, že v tomto případě šlo o dům č. 105, který si nechala jako obecní a  školní dům vystavět židovská obec v roce 1658. Z toho tedy vyplývá, že k bohoslužebným účelům byla vyhrazena místa dvě. Synagogální část v budově č. 105 byla spíše výpomocnou modlitební místností, na rozdíl od vlastní samostatné budovy synagogy, která byla postavena výhradně pro tyto účely. Z tohoto důvodu se v následující části budeme dále zabývat pouze budovou samotné synagogy, neboť tato je bezpochyby významnější a také proto, že více informací k otázce výpomocné modlitebny ve školní budově nebylo doposud zjištěno.

Budova rousínovské synagogy se nachází nedaleko od centra na adrese V uličkách 6. Původní synagoga, která byla postavena v roce 1591, prodělala během doby své existence několik přestaveb. Pozdně klasicistní podobu získala v roce 1842, kdy byla přestavěna naposled, což nám mimo jiné dokládá i pamětní deska nacházející se na severo-západním štítu budovy. Synagoga, tak jak zde byla postavena, tvořila již od svého počátku jakýsi pomyslný střed židovské čtvrti, což mělo mimo jiné za následek, že se právě tady začalo židovské obyvatelstvo postupně usazovat ve větším počtu. V době, kdy byla budova postavena, byl její vnější vzhled častokrát ovlivněn i vrchnostenskými nařízeními. Ta např. přikazovala to, že synagoga nesmí poutat pozornost, musí být svým vnějškem prostá a nezdobná, mít stanovenou výšku či absenci věží z toho důvodu, aby nepřesahovala svou výškou křesťanský kostel. Její podoba i proto vypadá dnes následovně. Synagoga je patrová halová budova se sedlovou střechou. Hlavní předsunutý vstup ústí do budovy z jihozápadu a vede do malé vstupní předsíně. Nad tímto vstupem bylo možné ještě počátkem 20. století spatřit kamenné desatero umístěné na stříšce vchodové části. Druhý vchod se nachází v severozápadní stěně budovy. Lze se domnívat, že jde o původnější vstup do synagogy. Tento vchod plnil mimo jiné funkci odděleného vstupu pro ženy, neboť odtud vedlo schodiště do patra na tzv. ženskou galerii.

Co se týká původního interiéru rousínovské synagogy, byl doposud nalezen pouze jediný pramen dokumentující jeho podobu. Jde o foto z počátku 20. století, na kterém je zachycen pohled na tzv. svatostánek.

Modlitební sál rousínovské synagogy tvoří hlavní dominující prostor, jenž byl v nižší úrovni vůči okolí tak, aby byla naplněna slova Žalmu 130: „Z hloubky volám k Tobě, Pane.“ Naproti vchodu po vstupu do předsíně, kde byla umístěna kamenná nádoba pro rituální očistu rukou („kijor“), se ve východní stěně budovy nacházel aron ha-kodeš  (svatostánek), kde byly umístěny svitky Tóry a jiné bohoslužebné předměty, mezi něž patří např. koruna na Tóru, ukazovátko na Tóru[3], poháry, svícny aj. Když uvedeme, že Židovská náboženská obec Rousínov měla na počátku 20. století ve svém majetku 17,17 kg stříbra, hovoříme v tomto případě právě o těchto rituálních předmětech. Vraťme se ale nazpět k otázce původního interiéru synagogy. Svatostánek, před kterým viselo na kovovém řetízku „ner tamid“ - věčné světlo či věčná lampa, byl zakryt vyšívaným závěsem nazývaným „parochet“. Nesmíme zapomenout ani na „bimu“, pódium či řečniště, odkud byla vedena bohoslužba, čtena Tóra aj. Jak hlavní sál, tak i prostor ženské galerie vyplňovaly dřevěné lavice, které byly v  jednom směru seřazeny čelem k svatostánku.

Jak už bylo řečeno, sloužila rousínovská synagoga ke svému náboženskému účelu již od roku 1591, a to nepřetržitě až do počátku německé okupace naší země v roce 1938. Dne 5. března 1940 byla budova synagogy na základě rozhodnutí říšského protektora zahrnuta do majetku Vystěhovaleckého fondu. V průběhu války došlo k jejímu poničení a mnoho součástí synagogy bylo rovněž rozkradeno. Po ukončení války v roce 1945 nastal problém s využitím této budovy, neboť nikdo z místních Židů se již do Rousínova nevrátil, čímž budova pozbyla svůj původní účel, pro který byla zřízena. Více informací o poválečném stavu synagogy přináší řada písemností, uložených v archivu Židovské náboženské obce Brno. Dosti podrobný je např. protokol sepsaný dne 15. listopadu roku 1945 za účasti představitelů výše zmiňované obce, sboru Církve československé husitské a stavebního odboru města Rousínova, kteří se tu sešli, aby zhodnotili poválečný stav synagogy. V protokolu se dočítáme, že omítka byla z důvodu neudržování ve velmi špatném stavu, takže v případě její budoucí renovace bylo doporučeno omítku raději úplně odstranit. Okapní žlaby a roury byly taktéž ve špatném stavu. Okenní křídla, rámy a dveřní křídla byly jednak válečnými událostmi poškozeny, jednak vlivem povětrnosti prohnilé, skla úplně chyběla. Také stav střechy byl dosti špatný, což bylo dáno jejím stářím a také vlivem válečného počínání. Vnitřní omítky jak v hlavní, tak i ve vedlejších místnostech byly z jedné třetiny poškozené. Elektrické vedení bylo vytrhané a osvětlovací tělesa úplně chyběla. Z vnitřního zařízení se zachoval pouze oltář (aron ha-kodeš), a to navíc mimo dvířek do schránky. Z lavic zůstaly v přízemí 3, na galerii pak 8 šestisedadlových a 10 třísedadlových. I přes tento nedobrý stav, rozhodla se nakonec Církev československá husitská odkoupit budovu za 50 000 korun a upravit pro své náboženské účely. Prodej byl uskutečněn v roce 1949 a byl podmíněn několika body, které se Církev československá husitská zavázala dodržovat:

1. budova musí sloužit jen bohoslužebným či jiným jmenovaným účelům (důstojné, kulturní a osvětové účely);
2. církev společně se synagogou převezme i správu nad židovským hřbitovem;
3. veškeré bohoslužebné předměty, které se v budově ještě nacházejí, stejně tak jiné cennosti, které se případně najdou např. při úpravách této budovy, budou předány Židovské náboženské obci Brno;
4. na budovu bude umístěna pamětní deska, která bude připomínkou toho, že budova sloužila původně židovským bohoslužebným účelům.

Pamětní deska byla podle příslibu zhotovena a umístěna na venkovní zdi. Její přesný text zní takto: „Tato budova sloužila jako synagoga bývalé Židovské náboženské obci v Rousínově, která byla nacisty úplně vyhlazena.“

Budova synagogy, nadále ve vlastnictví Církve československé husitské, prodělala během krátké doby několik stavebních úprav, především se však změnila podoba interiéru, který byl zcela přizpůsoben potřebám nového majitele. Z mnoha vnitřních úprav zmíníme např. zbudování oltářního cyrilometodějského reliéfu namísto původního svatostánku. Na druhou stranu je třeba říci, že kdyby Církev československá husitská tuto budovu nezakoupila pro své účely a neudržovala ji, došlo by pravděpodobně k jejímu úplnému zchátrání a nakonec by byla odsouzena k demolici, podobně jako tento osud potkal, zvláště v době vlády komunismu, několik původních rousínovských židovských objektů (viz. židovský obecní dům č. 105 aj.).

Koncem roku 1994 byl po prozkoumání půdního prostoru synagogy učiněn velice významný nález historických předmětů. Pod zbytky staré střešní krytiny a usazeným prachem tu bylo objeveno „pohřebiště“ knih, textilií, pergamenů, rukopisů a dalších předmětů. Veškeré knihy byly záměrně vytrhány z vazeb či dále roztrhány na menší části případně na jednotlivé listy. Textilie byly poškozeny a mnoho z nich mělo taktéž odpárané texty. Nalezeny byly i tzv. tality (modlitební pláště s třásněmi), a to jednak klasické vlněné s černými pruhy, stejně jako hedvábné s hnědými a zelenomodrými pruhy. Vyzvednuta odtud byla taktéž část pergamenového svitku knihy Ester, mezuzy[4], modlitební řemínky či  lístky s textem na ochranu rodičky. Nález dále obsahoval velké množství rukopisů, dopisy a poznámky v jazyce jidiš či němčině. Veškeré nálezy jsou doposud v soukromém vlastnictví. V budoucnu by měly být předány městu Rousínovu.

Vraťme se ještě jednou k dříve zmiňovaným tzv. knihám mužských a ženských sedadel v synagoze. Z těchto knih lze vyčíst nejen to, že existovala dvě bohoslužebná místa, jak zde bylo již uvedeno. Knihy jsou vedeny podobným způsobem jako pozemkové knihy. To znamená, že tu najdeme informace o vlastnickém právu ke každému sedadlu. Jednotlivá místa jsou popsána v částech „závady“, „vklady“ aj. Knihy nám poskytují informace nejen o ceně sedadel, nýbrž např. i o jejich pronájmu a zástavě, jakožto cenného majetku. Pokud bychom chtěli pátrat hlouběji, je možné ke každému místu v příslušné lavici zjistit, kdo byl kdy jeho vlastníkem, v jakém stavu se toto sedadlo nacházelo, případně jaké opravy na něm byly prováděny aj. Přesné rozlišování mužských a ženských míst nám dále potvrzuje, že i v Rousínově bylo ženám vyhrazeno zvláštní bohoslužebné místo. Tímto místem byl již výše zmiňovaný ženský balkon (galerie) v horním patře budovy, což  svědčí o ortodoxním zaměření místní komunity. Pro ukázku si uvedeme několik málo vybraných informací z těchto starých židovských knih, a to z období  konce 18. století. Například sedadla lavice č. 3 v mužské části nové synagogy byla ve vlastnictví Judy a Markuse Katschera. U lavice č. 25 umístěné v ženské části staré synagogy čteme jména Rachel Pollitzer, Veronika Pollitzer a Veronika Oppenheimer. Naopak u lavice č. 13 nacházející se v nové synagoze jsou jako majitelé postupně uváděni Isaac Schüller a Abraham Deutsch. Nebo ženské sedalo č. 12 Esther Bloch (rozené Löwenthal) v té samé synagoze atd.

Vraťme se ale zpět z historických dob do přítomnosti. V současné době je synagoga stále majetkem Církve československé husitské, která zde koná nejen své pravidelné bohoslužby a jiné církevní akce, ale i výstavy a menší koncerty určené pro širokou veřejnost. Poslední dva roky taktéž otevírá budovu veřejnosti, a to v rámci Evropského dne židovských památek. Velké úsilí věnuje také postupné obnově a zlepšení celkového stavu budovy, aby tato stavba mohla být i nadále památkou na místní židovskou kulturu.