ŽIDOVSKÝ HŘBITOV

Dochované židovské hřbitovy jsou v současné době na mnoha místech jedinou hmatatelnou připomínkou existence jednotlivých židovských obcí u nás. Samotné náhrobní kameny, stejně jako velikost či umístění hřbitova, mají velkou vypovídací hodnotu a hřbitovy se tak pro nás stávají důležitým pramenem, poskytujícím nám informace o charakteru, rozsahu a stáří místního židovského osídlení. Povinnost založit si vlastní hřbitov vychází ze základních předpisů judaismu. Hřbitov je nazýván „Bejt olam“, což znamená „Dům věčnosti“.

 Rousínovský židovský hřbitov najdeme na jihovýchodním okraji židovské čtvrti, asi 250 metrů jihovýchodně od synagogy. Hřbitov o celkové rozloze 5 964 m2 je rovinný. Nepravidelný a protáhlý tvar hřbitova je po celém jeho obvodu obehnán převážně kamenocihlovou zdí. Nedaleko dvou kovaných vstupních bran se nachází pamětní kamenná deska, která byla umístěna ve vnitřní části ohradní zdi a je vzpomínkou na rozšíření zdejšího hřbitova, které proběhlo v roce 1902.[1]

Nejstarší dosud čitelný náhrobek pochází z roku 1621. Pokud jsme se zmínili o nejstarším náhrobku z roku 1621, musíme také uvést, že samotný hřbitov je pravděpodobně mnohem starší. Jeho stáří nelze přesně určit, dá se však předpokládat, že vznikl zanedlouho poté, co se zde začaly hromadně usazovat první židovské rodiny, tedy po první polovině 15. století. Jak již bylo několikrát řečeno, v tomto období, tedy přesně v roce 1454, došlo k vypovězení Židů z moravských královských měst a moravští Židé, hledajíce nové domovy, usazovali se právě v Rousínově a jemu podobných městech. Nejstarší písemně doložené záznamy dokumentující existenci židovského hřbitova pochází z let 1593. Jedná se o smlouvu o rozšíření hřbitova a o záznamy zapsané v souvislosti s vybíráním hřbitovních poplatků. V následujících stoletích byl hřbitov ještě několikrát rozšířen či jinak upravován.Poslední předválečný pohřeb, zjištěný podle data vytesaného na náhrobku, se zde konal 22. května roku 1938. Pochován tu byl místní židovský občan Richard Löw.

Počátkem roku 2006 byl na hřbitově pochován rousínovský rodák Felix Barber (nar. 2. září 1916), který emigroval se svým bratrem Štěpánem za války do Anglie. Zemřel dne 30. prosince 2005. Potomci Felixe Barbera splnili jeho poslední přání – chtěl být pochován se svou rodinou v Rousínově. Pozůstalí pravidelně navštěvují hrob.

Na rousínovském hřbitově našli místo svého posledního odpočinku mimo jiné rabíni Meir b. hakodesh R. Jona, Michael Wronik či Michael H. Stössel. Hrob tu má i jeden z členů významné rodiny Gomperz. Jedná se o hrob Mayera (Maxe) Gomperze, který zemřel v roku 1804. Vícero náhrobků tu mají členové rodiny Gottlobovy, Lamplovy, Munkovy, Rosauerovy, Türklovy aj.

Náhrobní kameny ovlivněné jak dobovými uměleckými slohy, tak i místními a krajovými zvyklostmi, lze pro jejich výzdobu či způsob zpracování často označit nejen za umělecké dílo, ale zvláště významné a zajímavé jsou informace vytesané do nich. Přibližně 1 300 náhrobků je rozmístěno po celé ploše hřbitova v nepravidelných řadách. Pozdně barokní a klasicistní náhrobní kameny jsou obráceny nápisem k severovýchodu. Ke zhotovení náhrobků byl jako materiál použit pískovec, vápenec, mramor a žula. Většina náhrobků má podobu stély, což je deskový náhrobní kámen zapuštěný kolmo do země. Několik novějších pak nezapře podobnost s křesťanskou hrobkou (tzv. poemancipační náhrobky). Zvláště starší náhrobky vynikají nejen svou výzdobou (dekorační prvky jako srdíčka, věnce, květiny aj.), ale i celkovým architektonicko-řemeslným zpracováním (např. náhrobky „mikulovského typu“, stejně jako novější náhrobky z dílny Jana Tomoly[2]). Na některých náhrobcích najdeme taktéž plastické reliéfy, související s tradiční židovskou symbolikou. Nejčastěji je to symbolika potomků jednotlivých židovských rodů (Kohenové[3], Levité[4]), dále vyobrazení charakterizující zaměstnání zesnulého (had ovíjející kalich - lékař), nebo vyobrazení zvířat, symbolizující jméno či vlastnosti pohřbeného (jeleni, lvíčci ad.). Najdeme tu i různá vyobrazení koruny[5], Davidovy hvězdy, smuteční vrby, Urovora[6] aj. Na náhrobcích zhotovených do poloviny 19. století nacházíme převážně hebrejské nápisy, v období poté pak již zaznamenáváme výskyt především nápisů německých či kombinovaných německo-hebrejských.

Stav pískovcových a kamenných náhrobků je doposud dobrý. Snad jen starší pískovcové stély jsou méně či více poškozené, neboť tento materiál snadno podléhá vlivům podnebí, takže dochází k odlupování jednotlivých vrstev pískovce, což řadu náhrobků činí nečitelnými. Část náhrobních kamenů je vyvrácená či dokonce spadená na zem, ale to bylo spíše než z důvodu vandalismu zapříčiněno postupným tlením půdy.  Dosti  zachovalé náhrobky byly uchráněny před jakýmkoliv větším řáděním a ničením. Ostudnou výjimkou je počínání několika místních občanů, kteří krátce po odsunu židovských rodin z Rousínova v dubnu r. 1942 vtrhli na hřbitov a nenávistně shodili či jinak poškodili několik náhrobků. Druhým a posledním dochovaným dokladem o zpustošení zdejších náhrobků je archivní zpráva Židovské náboženské obce Brno ze dne 6. 5. 1958. Jediný svědek této události, tehdejší správce hřbitova pan R. Červinka v ní uvádí, že k tomuto činu došlo dne 29. 4. 1958.  Správce Červinka dále popisuje jednání šesti místních mladíků, kteří uvedli v následném předběžném výslechu na stanici tehdejší Veřejné bezpečnosti, že důvodem jejich počínání byla snaha najít na hřbitově jakési letáky, které zde měly být uloženy. Zda bylo hledání letáků hlavní příčinou poničení hřbitova, nebo jen výmluvou, se už asi nikdy nedovíme.

Zvláštností nejen židovského hřbitova v Rousínově, ale v podstatě židovských hřbitovů vůbec, byl dřevěný sloupový pavilon zde stojící, který sloužil jako obřadní místnost. Na tomto místě probíhalo poslední rozloučení s mrtvým a byly zde pronášeny modlitby nad rakví zesnulého před jeho uložením do hrobu. Tento altán, jak lze také pavilon nazvat, se nacházel uvnitř hřbitova, respektive bezprostředně po vstupu na něj. Datum jeho vzniku bohužel není přesně známo. Ještě v roce 1961 byl tento altán shledán představitelem Židovské náboženské obce Brno, jenž měl zjistit jeho tehdejší celkový stav, jako velmi zachovalý a nepoškozený. Avšak v dopise zaslaném radou města Rousínova dne 16. března 1962 Židovské náboženské obci Brno se dočteme, že dřevěný pavilón ze hřbitova takřka zmizel. Předseda Městského národního výboru pan Sedlák popsal jeho stav takto: „Na zemi leželo jen několik sloupů, které jsou ze spodní části značně uhnilé. Kdy a za jakých okolností ku spadnutí pavilónku došlo, není přesně známo. Dotazem u občanky M. Dostálové, která hřbitovní domek obývala, bylo zjištěno, že pavilónek se zhroutil asi v polovině měsíce prosince 1961.“ V témž dopise je také uvedena výpověď bývalého správce hřbitova, pana Červinky. Ten tvrdí ve své výpovědi toto: „…dřevěný pavilon byl již zcela zchátralý, nosné sloupy uhnilé, kladina i ostatní dřeviny zcela provrtány červotočem.“ Altán podle jeho slov spadl někdy v měsíci prosinci roku 1961. Zda pavilon spadl samovolně z důvodu svého špatného stavu, nebo byl úmyslně poničen, se už dnes nedovíme. Jediné, co tedy víme jistě, je to, že s touto ojedinělou a tím pádem výjimečnou stavbou se na území rousínovského židovského hřbitova v roce 1962 již nesetkáme, neboť dřevo, které z něj zbylo, bylo záhy využito jako topivo.

Hrobnický dům, který byl taktéž součástí hřbitova až do roku 1978, kdy byly odstraněny jeho poslední zbytky, se nacházel v blízkosti vstupu na hřbitov a to tak, že jeho část byla vlastně součástí ohradní zdi. Domek, označený číslem 132 (st. č. 164, p. č. 135., vl. č. 364.), sloužil odedávna jako služební byt hrobníka. K domu náležela také zahrada s výměrou 94 m2. Po roce 1949 přešel společně se hřbitovem a synagogou do správy Církve československé husitské a byl využíván pro potřeby správce hřbitova. Zpráva Židovské náboženské obce Brno ze dne 20. 5. 1957 popisuje stav domu takto: „Hrobnický dům je skutečně neobyvatelný. Pan Červinka dal v pokoji obnovit podlahu a část stropu, provedl v celém domě omítku, kterou každým rokem obnovil. Prádelnu vybavil novým komínem, okna a dveře byly opraveny. Venkovní omítka byla obnovena a dům každoročně líčen. Důkladně vyspravil i střechu.“ Přes všechny tyto opravy nebyl dům vhodný k bydlení. Po panu Červinkovi zde později bydlel ještě pan Alois Vrána a posledním nájemníkem byla paní M. Dostálová právě proto, že dům byl v této době již hodně rozpadlý a neobyvatelný. Místo bývalého hrobnického domu bylo po odklizení posledních jeho zbytků využito ke stavbě garáží.

Velmi důležitým a významným dokumentačním procesem prošel rousínovský židovský hřbitov v roce 2003. V červnu tohoto roku byly všechny jeho náhrobky podrobeny geodetickému zaměření. Výsledkem je plán v měřítku 1 : 200, který se tak stal významným a unikátní pramenem, zaznamenávajícím a popisujícím

zdejší židovský hřbitov a jeho náhrobky. Plán poskytuje informace o výměře hřbitova, přesné poloze jednotlivých náhrobků, zaměřena byla také vegetace aj. Součástí plánu je i textová dokumentace. Vybrané náhrobky jsou jednak označeny číslem a taktéž popsány textem a to tak, aby bylo docíleno jednoduché orientace podle tohoto plánu na místě samotném. Zvolené číslování náhrobků bylo přizpůsobeno technickým možnostem použitých měřících přístrojů. Díky tomuto zaměření se stal rousínovský hřbitov jedním z mála zdokumentovaných židovských hřbitovů na území naší republiky, a právě proto si pro ukázku uvedeme 10 popisků u vybraných náhrobků.

· 7/032 - Zčernalý náhrobek z bílého kamene, osmicípá hvězda, vyhotovení sloupů (symbolika: Joakim a Boáz), hebrejský text.

· 7/099 - David Brüll (4. Janner 1813 - 3. Oktober 1901), bílý kámen, text hebrejsko-německý.

· 7/168 - Antonie Barber († 17. April 1909 ve věku 90 let), žulová zdobená hrobka, zhotovitel Löwenstamm (Brünn), hebrejsko-německé nápisy.

· 7/171 - Eduard Gottlob († 6.  Dezember  1916 ve věku 72 let), manželka Juda Gottlob († 7. Februar 1922 ve věku 66 let), černá náhrobní deska vsazená v bílém žulovém kameni, větší zachovalá hrobka, symbolika Magen David (Davidova hvězda), hebrejsko-německé nápisy.

· 8/215 - Jakob Barber, symbol Urovora, větší pískovcový náhrobek, méně čitelné hebrejsko-německé nápisy.

· 8/293 - Rosa Wlach (13. Janer 1814 - 30. October ?), méně čitelný pískovcový náhrobek s květinovým motivem v horní části náhrobku, hebrejsko-německé nápisy.

· 8/334 - Aron Barber († 7. April 1917 ve věku 86 let), vyšší bílý náhrobek s hebrejsko-německými nápisy.

· 8/426 - Karl Heimrath († 12. Juli 1919 ve věku 77 roků), černý náhrobní kámen, hebrejsko-německý text.

· 8/582 - Jsr. Reinisch (1778 - 1854), v horní části náhrobku vytesaná symbolika zaměstnání (had ovíjející kalich), text německý.

· 8/750 - Judith Pollitzer (8. Mai 1806 - 17. December 1870), pískovcový náhrobek částečně nečitelný, symbolika Magen David, hebrejsko-německé nápisy.

V současné době je židovský hřbitov v Rousínově majetkem Federace židovských obcí v Praze, která se nyní o tuto významnou památku stará společně se správcem tohoto hřbitova a také s pomocí města Rousínova. Doufejme, že nastolený trend povede ke zlepšení celkového stavu tak, aby tento hřbitov mohl být přístupný případným zájemcům o jeho prohlídku, podobně jak je tomu např. v Boskovicích, Brně a jinde.

TIPY PRO VÁS

Originální šperky: Tepané šperky, měděné šperky, měděné náušnice, fusing, fimo, gizmo šperky, měděné náramky. Moderní šperky, které sluší!

Zvládněte anglický jazyk: doučování, výuka angličtiny (Rousínov, Vyškov, Slavkov), příprava - maturita z angličtiny. Angličtina pro všechny!